Ve čtvrtek jsem se zúčastnil pravidelné Ranní kávy s Janem Burešem. Pořádala ji jako obvykle ČSOB, respektive Era. Námětem byly tentokrát snahy ČNB pomocí intervence proti české koruně rozhýbat domácí ekonomiku a dosáhnout růst inflace na požadovanou úroveň okolo 2 procent. Zde je několik hlavních poznatků ze zmíněné prezentace.
Spotřebitelé v Česku v posledních dvou letech poměrně výrazným způsobem omezili svou chuť utrácet. Prvními důvody, který snad každého soudného člověka napadnou, jsou především růst domácí nezaměstnanosti a naopak pokles reálných mezd. Oba tyto trendy můžeme na domácím trhu spatřovat zejména v posledních dvou letech. Špatná (chtělo by se až použít populární termín „blbá“) nálada na českém pracovním trhu je způsobena především prudkým propadem (jeho tempo je tak prudké, že mluvit o poklesu by znělo příliš optimisticky) domácích investic. Tento propad je viditelný jak v soukromém, tak i veřejném sektoru.
Řada domácností v současnosti hospodaří s poměrně napjatým rozpočtem. Toto napětí se projevuje především v rostoucím významu základních výdajů vzhledem k výdajům celkovým. Podíl výdajů na bydlení a potraviny v poslední době tvoří více než 42 procent celkových výdajů domácností. Připočteme- li k tomu výdaje na dopravu, pak tato skupina výdajů tvoří více než polovinu celkových výdajů domácností. Přitom v ekonomicky vyspělých zemích EU, k nimž bychom se rádi řadili i my, se podíl těchto výdajů pohybuje na úrovni přibližně 35 procent. Pokles reálné úrovně mezd společně se snahami šetřit na zbytném zboží a službách, které nesouvisejí s bydlením a potravinami, omezil tlaky na růst inflace. To je v rozporu s inflačním cílem České národní banky. Ta se svými kroky snaží vrátit inflační vývoj zpět na požadovanou úroveň.
Opatření k poklesu kurzu koruny, která ČNB přijala v poslední době, způsobila pouze krátkodobý spekulativní růst spotřeby. Na konci roku 2013 ve srování s rokem 2012 celkem výrazně vzrostly nákupy zahraničních zájezdů a dovolených. Statistici a ekonomové zaregistrovali nárůst o více než 50 procent. Další oblastí, v níž rostla spotřeba, byly mobilní telefony. Tady byl zaznamenán nárůst o více než 30 procent. Velice pravděpodobně však jde o spekulativní krátkodobý růst, který byl způsoben obavami spotřebitelů z možnosti skokového růstu cen. Proto je více než pravděpodobné, že se tento efekt v dohledné době nebude opakovat.
Česká národní banka s napětím očekává, jak ze střednědobého hlediska ovlivní její kroky českou ekonomiku. Věří, že oslabující kurz české měny podpoří vývozce. Ti by měli zvýšenou aktivitu využít k rostoucím investicím a tvorbě nových pracovních míst. Tento účinek však není ani zdaleka jistý. Patrně však nebude natolik silný, jak se původně odhadovalo. A také jeho účinek se může dostavit později, než by bylo žádoucí. Samotný zlepšený výkon vývozců a rostoucí investiční aktivita nemusí přímo vést k trvale rostoucím útratám domácností. Pracovní trh v Česku v posledních letech zaznamenal nárůst počtu částečných pracovních úvazků a pracovních smluv na dobu určitou. Zaměstnavatelé tak nejsou žádným způsobem motivováni k tvorbě trvalých pracovních míst a zvyšování mezd.
Jestliže dopad intervencí ČNB na hospodaření domácností, vývoj inflace a cenové úrovně bude nižší, může právě ČNB přikročit k posunutí termínu ukončení intervenčního režimu. Oslabení intervenčního kurzu nad úroveň 27 Kč za euro není příliš pravděpodobné.
Poznámka: Tento příspěvek byl sepsán podle materiálů ČSOB k problematice intervence ČNB („Efekty intervencí ČNB, aneb Kdy začnou Češi více utrácet?“ Jana Bureše, hlavního ekonoma Era Poštovní spořitelny.